Minulý týden jsem otevřeli stěnu pro veřejnost ve velkém za přítomností široké veřejnosti a medií. Tím jsme také rozjely i hodiny pro veřejnost.
Po. 19:00 – 21:00
Út. 18:00 – 20:00
Čt. 19:00 – 21:00
Pá. 17:00 – 19:00
WWW: novinky.cz
WWW: Orlický deník
WWW: OIK TV textová reportáž
WWW: OIK TV ve zprávách z regionu, čas začátku reportáže 1:07 cca
Přesně naproti stávající stěně, na druhé straně „tělocvičny“ už vyrostla minulý víkend nová stěny. Čekáme jen na štandy a presa Pak začneme stěnu osazovat chyty. Do konce září již bude připravena na spuštění provozu o kterém budeme v čas informovat.
Pro odíláky: Nastartujte fantazii a připravte ji na stavbu cest.
J.L.R.
Naší mladí horolezci byli na svém prvním soustředění, kde se museli vypořádat hlavně sami se sebou, výškou a obtížností skal. Bohužel, počasí nám zas tak úplně nepřálo a poslední dva dny jsme na skály mohli leda tak koukat. Ale nepředbíhejme.
Celá akce začala v pondělí na vlakovém nádraží v Ústí. České Dráhy nezklamaly a hned nám nadělily 15-ti minutové zpoždění. Ještě to celé přikořenil Jarda, když nám řekl, že přestupujeme, až když jsme přejížděli první výhybky v Zábřehu. My se s naší batožinou a kletbou na rtech prodírali ke dveřím. Když jsme to na peronu rozdýchali, zjistili jsme, že vlak směr Šumperk má dalších 15 minut, které jsme potřebovali na přestup do autobusu. Ten nám samosebou ujel. Nastal čas improvizace, kterou mi lezci musíme zvládat s chladnou hlavou. Skočili jsme si do obchodu pro nanuky a Jarda zatím zjišťoval a telefonoval. Protože další bus do Bedřichova měl jet až za tři hoďky, napěchoval nás do autobusu, který jel do Třemešku. Tam čekalo auto na naše batohy a my šli posledních 6 kiláčků pěšmo.
Všichni jsme byli zvědaví na ubytování. Na stránkách to udávají jako nouzové ubytování. Po příchodu jsme chvíli koukali jako bacilové do lékárny. Z venčí to vypadalo jako příšerná ratejna, ale zevnitř to ušlo. Prostě dřevěná pařba bouda s malou kuchyňkou, dole 3 palandy a nahoře pár matrací na spaní. Některé byly tak měkké, že jsme měli pocit, že v noci dostaneme mořskou nemoc, ale jak se říká, „lepší než drátem do oka“. Odpoledne jsme se ještě prošli kolem skal, abychom viděli, kde polezeme. A hned pak hurá na večeři. Místní kuchyně by si zasloužila vlastní odstavec. Připadali jsme si zde jak na výkrmu. Až na nějaké jedince, vybíravce, co by zasloužili týden o hladu. “Tohle já nejím a tohle taky né!“ To zas ale ocenili jiní, co po nich jídlo bez problému zblajzli. Zkrátka byli to lázně pro naše chuťové buňky a bříška.
Druhý den jsme hned ráno vyběhli do skal. Na rozlezení jedna cesta obtížnosti 3. Někteří ji vyběhli jako nic, jiní trošku zápolili s výškou a svojí hlavou. Nakonec všichni skálu zdolali a někteří si mohli připsat do deníčku, které nám Jarda večer rozdal, i jednu cestu za 5. Po obídku padly ještě dvě cesty za 3 a 4. Někteří z nás poprvé slaňovali. První pocit, když si sedáte do lana, pod vámi je prázdno a všichni vaši kamarádi jsou nějak menší než obvykle, bývá nic moc. I s tím jsme se vypořádali.
Třetí den jsme se vrátili k věži, kde jsme včera začínali. Ti, co nelezli tu cestu za 5, si ji mohli zkusit. Vedle ní byla ještě jedna parádní čtyřková linie. No a Jarda ještě z boku připravil sice jen troječku, zato delší než jsme doposud lezli. Někteří z nás už u vrcholu funěli jak lokomotiva. Při obědě trochu sprchlo a my měli strach, že nepolezeme. Než jsme vytrávili další porci výtečné pochutiny, skály uschly a my se vrhly opět do lezení. Nejprve jsme museli k nástupu do cesty slanit. V tom místě byla skála opět o něco vyšší než posledně a někteří z nás s tím v hlavinkách trochu bojovali. Cesta byla docela výživná, hlavně dolez dal pár lidem zabrat. Bohužel nás odpoledne ze skal vyhnal déšť a to nadobro.
Další noc a den pršelo a skály byly nelezitelný. Proto jsme si ve čtvrtek dopoledne vyzkoušeli transport raněného. Docela jsme se u toho pobavili, hlavně když jsme Jardu pěchovali do improvizovaných nosítek z lana, karimatky a batohů. Odpoledne zas taková legrace nebyla Museli jsme ťapkat na skřítek a zpět. Což bylo 14 km. Cestou zpět nám Jarda řekl, koho po cestě předejde, ten mu bude mýt a masírovat nohy. Ta představa byla tak hrozná, že jsme nasadili tempo hodné formule 1. Po celou dobu jsme udržovali bezpečný odstup. Jenže Jarda je ještě větší floutek, než jsme čekali a na posledních asi pětistech metrech to zkrátil nenápadně přes les a dobíhal k chatce, zatímco my naivně čekali u hospody. Dostal nás všechny. Na mytí a masáž naštěstí nedošlo.
Večeř se skály zdály docela suché a my usínali s nadějí, že si ráno ještě zalezeme, než odjedeme domů. Bohužel, k ránu docela slušně sprchlo a bylo po lezení. Takže jsme v klidu sbalili a uklidili chatu. Po obědě se vydali na cestu domů. Ta už tentokrát proběhla v poklidu. Celé soustředěni proběhlo v celku fajnově. Škoda jen toho počasí, že nám nevydrželo až do konce. Na druhou stranu máme důvod se na Rabštejn vrátit s ještě lepší kondicí a vyzkoušet další nové cesty.
Více fotek ze soustředění naleznete ZDE
(Romik a Martin už 18:00 prosím, připadla na vás funkce hostesek tohoto zasedání, mám pro ně fešné oblečky :o)
Takže promýšlejte, koho byste navrhly. Uděláme si malé anonymní volby. Nebo pokud o to nějaký masochista vyloženě stojí :o)
To je asi tak vše co bych s vámi chtěl v rychlosti probrat.
Hoře zdar!
Váš milovaný předseda J.L.R.. ;o)
Dnes dorazili průkazky ČHS. Budete si je moci vyzvednout v DDMku, nebo po dohodě u mě.
Take v brzké době očekávejte naše, pro některé už druhé, pro některé první, společné sezení. Program sezení již brzy uveřejním.
Zatím se smějte se Jarda
Tak to je pecka. Marek Holeček přijede na letošní Expediční kameru k nám do Ústí s přednáškou Never Stop Exploring
Never Stop Exploring
Prvovýstup na Himalájský Talung 7349 m
Hledání je odvěká touha, které nás lidstvo posouvá kupředu. Když máme štěstí, nalezneme i odpověď, přitom seznam neubývá, právě naopak, souběžně na nás vyskočí nové další otazníky. Přijďte se podívat na filmové záběry a fotografické momentky, kde krása přírody je samozřejmostí, kde k smrti únava a strach je denním chlebem a kde zážitky automaticky přicházejí při každém kroku. Čekají Vás prvovýstupy na čarokrásné kopce, kam jsem měl to štěstí lézt a dělat první lidské otisky. Mé vyprávění Vás zavede do nejvyšších pohoří světa, ať koruny Himaláje, špičatého Karákorámu, ale i dalších pohoří, které jsem měl možnost navštívit. Těším se na Vaši návštěvu
Mára Holeček
Kdo si nechá ujít tuto akci je u mě žabař a jouda ;o)
Filmy které letos promítáme:
Režie: Michael Gerrett, Katie Garrett, Velká Británie, 2013, 7 minut
Jeskyňaření a jednokolka? Že vám toto spojení nejde dohromady? Britové Steffan Thomas a Thomas Lupton jezdí na jednokolce již mnoho let a oba jsou také zkušení jeskyňáři, ale teprve nedávno se rozhodli spojit své dvě vášně do nového bizarního a riskantního sportu. Jedni to nazývají “Cave Unicycling”, jiní “Unicaving”, ale většina tomu říká šílenství.Podívejte se na bláznivé kousky, které předvádí se svými jednokolkami v nitru jeskyní. Nebojí se úzkých prostorů, bahna ani tmy.
Ocenění: filmový festival Kendal 2013
Režie: Francois-Xavier“Fix” De Ruydts, Kanada, 2012, 23 minut
Hrstka oddaných Kanaďanů přináší nový sport do svých místních hor, sport, který byl zatím spojován výhradně s Utahem a Alpami: canyoning. Navzdory všem očeká-váním okolí Vancouveru nabízí úžasná místa pro kaňonáře. Na rozdíl od klasických destinací žádný z těchto kaňonů nebyl nikdy prozkoumáván. Nikdo ani neví, kde všude jsou.
Dokumentární snímek sleduje Damiena a Lucii v jejich úsilí o “první generaci” průzkumníků kaňonů v okolí Squamishe, sleduje jejich cestu hlubokými tůněmi a nádhernými vodopády. Jejich láska k objevování je nebezpečná a neuvěřitelně zavazující. Poté, co jste v kaňonu, jediná cesta ven je cesta dolů.
Režie: Peter Mortimer, Josh Lowell, USA, 2012, 34 minut
Alex Honnold patří k nejznámějším lezcům této generace. Co ho činí jedinečným je to, že většinu svých výstupů podniká sólo a bez jakéhokoliv jištění. Alex zvládá vysoké bouldery, přelezy těžkých stěn i rychlostní rekordy. Mnoho lidí ho považuje za šílence, který riskuje se svým životem. Ale tento snímek vás přesvědčí, že Alex zvládá extrémní lezení s chladnou hlavou a moc dobře ví, co dělá. Nyní se Alex chystá na další velký kousek – přelézt Trojici (velké stěny v Yosemitském národním parku Mt. Watkins, El Capo a Half Dome) za méně než 24 hodin. Uspěje? A s jakým časem?
Ocenění: Nejlepší lezecký film, Banff mountain film festival 2013, Nejlepší horolezecký film, Mezinárodní horolezecký festival Teplice nad Metují 2013
Režie: Pavol Barabáš, Slovensko, 2011, 53 minut
Nejlepší film sezony přináší CK Livingstone. 
Fotograf Ivan Bulík přešel Afriku skrz na skrz. Jeho sen je však stále v nedohlednu: touží najít a zachytit život a zvyky nejmenších lidí planety – civilizací neposkvrněných Pygmejů. Začíná hledat ve Středoafrické republice, kde ho místní domorodci převedou přes hranice válkou zmítaného Konga.
Při dobrodružném přechodu se vyhýbá místním rebelům, pozoruje pralesní slony i nížinné gorily.
Nakonec se mu sen plní. Hluboko v džungli se spřátelí s kočujícími Pygmeji, kteří ho zaučí do tradičního způsobu života lovců a sběračů. Jejich radost z hudby, tance a života se zdá nekonečná. Jsou to skutečné nahé děti džungle ohrožované nejen jedním z největších válečných konfliktů od dob II. světové války, ale i naší civilizací, která necitlivě válcuje všechno tradiční…
Pygmejové žijí v několika etnických skupinách ve Rwandě, Burundi, Ugandě, Kongu, Středoafrické republice, Kamerunu, Rovníkové Guinei, Gabonu a některých dalších zemích. Většina pygmejských komunit se živí převážně sběrem a lovem, jejich strava se skládá z rostlin a živočichů v jejich blízkém okolí. S ostatními etniky udržují Pygmejové rozporuplné vztahy.V ještě nedávné minulosti byli bráni do otroctví, za válek ještě před deseti lety byli loveni jako zvěř pro kanibalské rituály a dodnes jsou výhaněni ze svého domova, kterým je obvykle deštný prales.
Ocenění: MFOF 2012 – Grand Prix
Režie: Josef Pálenik, Slovensko, 2012, 25 minut
Parta slovenských vrcholových sportovců přijímá výzvu aby přepsali dějiny extrémních sportovních výkonů ve Vysokých Tatrách. V drsném počasí se snaží uspět ve své disciplíně. Podaří se jim zdolat zimní přelez legendární tatranské stěny. Snow kayak exhibice dramaticky končí v nemocnici, zimní bouldering je po mnohých pádech nakonec korunovaný úspěchem.
Při historicky prvním B.A.S.E. jumpu ve Vysokých Tatrách z 2633 metrů vysokého Lomnického Štítu tuhla krv v žilách každému členovi týmu. Síla lidské vůle a touha po zdolávaní překážek je ale silnejší než to nejhorší horské počasí a v kritických podmínkách se rodí autentické přátelství. Ve filmu vystupují tito sportovci: lezci Martin Krasňanský a Tomaš Greksák, basejumper Roman Dubský, freestyle kajakáři Peter Csonka a Nina Csonková.
Režie: Alastair Humphreys, Leon McCarron, Velká Británie, 2013, 21 minut
Inspirováni významným britským objevitelem a spisovatelem Wilfred Thesigerem se dobrodruzi Alastair a Leon vydávají na cestu do nitra jedné z největších pouští na světě, do pusté končiny Rub al-Chálí (The Empty Quarter) na Arabském poloostrově. Na rozdíl od obdivovaného hrdiny si nemohou dovolit velbloudy, ale sestaví si vlastní vozík, na kterém přes písčitou a vyprahlou poušť táhnou náklad o váze 300 kg. Přesto, že se od dob Thesigera ledacos změnilo, mnoho zůstává neměnné. Vedro, hlad a žízeň , duny a pláně, ticho a noci plné hvězd, místní pohostinnost. Vše Alastair a Leon sdíleli s Thesigerem na jejich 1 600 kilometrovém treku přes Arabský poloostrov. Into the Empty Quarter je moderní pojetí klasického cestovatelského příběhu.
Režie: Alastair Lee, Velká Británie 2012, 55 minut
Trojice horolezců Leo Houlding, Jason Pickles a Sean “Stanley” Leary se vydávají na lezeckou expedici do zapomenutého kraje Amazonie ve snaze uskutečnit prvovýstup východní stěnou na impozantní stolovou horu Cerro Autana. Vydávají se tajnou cestou přes vojensky kontrolované územý. Aby získali přístup k posvátné hoře, musí podstoupit rituál u místního šamana. Plavbou po řece Orinoko se dostávají do odlehlé vesnice, kde prožívají traumatizující psychotropní rituál. Samotná cesta k hoře je velmi náročná, musejí se prodírat deštným pralesem plným hmyzu a jiných nástrah. Po překonání všech úskalí může začít vysněné lezení, ale dobrodružství a náročnost tím zdaleka nekončí…
Film získal ocenění na mnoha festivalech, například: Nejlepší horský film – Kendal Mountain Festival 2012, Cena města Teplice – Mezinárodní filmový festival horolezeckých filmů Teplice nad Metují 2013, Hlavní cena – Krakow Mountain Festival 2012
Režie: Petr Kubík, tvůrčí tým: Jan Pleticha, Simona Ulmonová, Zbyněk Homola, Česká Republika, 2013, 20 minut
Labské údolí, které se nachází mezi Děčínem a Hřenskem, láká každoročně stovky lezců. Víkend co víkend si lezci přijíždí vychutnat jedinečné lezení v Labských pískovcích. Stovky klasických nebo moderních cest všech obtížností, dlouhé vzdušné cesty s výhledy do údolí, zajímavá struktura skály, pestré lezení v kolmých i převislých stěnách a lezecká atmosféra, kterou doplňuje všudy přítomná vůně písku se vám snadno „zaryje pod kůži“. Stejně jako prvovýstupcům – dělníkům skal, pro které se dělání nových cest na pískovci stalo nekonečnou výzvou. Nové směry prostupují stále dle pískovcových pravidel odspodu: „Tak je to přirozené“, jak říká jeden z aktérů filmu Tomáš Sobotka. Odspodu se ale rovná notná dávka adrenalinu, objevování, nebezpečné odskoky do lana, hluboké emoce, které jsou tím pravým kořením lezení na pískovci. Provýstupy na pískovci jsou pro odvážné, i přesto že dnešní tzv. sportovnější cesty jsou kvůli těžším pasážím a novým lezeckým stylům lépe odjištěny. To však neznamená, že ztratily svou dobrodružnou hodnotu.
„Ti z Labského údolí“ představí tuto jedinečnou pískovcovou oblast Labské údolí v celé jeho kráse i z ptačí perspektivy. Provede důkladnou sondu do prvovýstupcovy duše a především ukáže, jak samotné prvovýstupy vznikají. Autoři vybrali do filmu ti nejpovolanější prvovýstupce z údolí – Jiřího Slavíka alias Prcka, který patří mezi srdcaře pískovcových oblastí a jednoho z nejaktivnějších prvovýstupců oblasti z poslední doby Tomáše Sobotku.
